Myslíte si, že je znáte, že je máte dokonale přečtené... a pak zjistíte, že v životě není nouze o překvapení ani od těch nejbližších! Tak třeba můj taťka: přísný a nepříjemně důsledný (když jsem byla malá, pěkně mě s tím štval), vždy spolehlivý a trpělivý, možná až přehnaně pečlivý, praktický technik, který umí cokoliv vyrobit tak, že to funguje, s ohromným přehledem a úžasnou pamětí, velkorysý... ale nikdy (nikdy!) jsem u něj nepostřehla ani náznak sentimentu nebo romantiky.
A pak přijedu svým rodičům na zlatou svatbu a nestačím se divit: ve váze kytka z bílých kal, naprosto stejná, jakou držela mamka v ruce ve svatební den před padesáti lety. V ní navázané srdce a na něm tuší, důvěrně známým technickým písmem, napsáno:
To srdce bylo k mému překvapení vystřižené z březové kůry... a já si najednou umím toho svého přísného, rozumného tátu představit jako bláznivě zamilovaného kluka, který nožem vyrývá do stromu v parku srdce a iniciály „R.C.+J.L.“ Ta zamilovanost, přetavená dobrým i zlým v lásku, která nevyprchala ani po padesátiletém manželství... dojatě koukám na ten kus stromu, na to srdce s nápisem, které přinesl své lásce až do kuchyně. Kdo by to do něj řekl? :-)
P.S.: Na otázku, proč to napsal zrovna na březovou kůru (myslela jsem tím „proč ne na papír?“), jsem dostala už zase věcnou odpověď: „Protože na borovicovou by se psalo blbě.“ :-)
Ať jsou i ta vaše překvapení, která vám přichystá rok 2016, vždy jen příjemná!
Neoromantický film je například road movie Thelma and Luise. Road movie je obzvlášť vděčný žánr pro romantiku. True Romance.
Aha. Tak to jsem čím dál radši, že romantická nejsem :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.