Víkendové notičky

6. 8. 2018 0:13
Rubrika: Nezařazené

Rok se s ro(c)kem sešel, a my jsme se vypravili na další Hanácké Woodstock, malý fesťáček (rock, metal, punk), pořádaný každoročně v manželově rodném městečku. Bývá docela pestrý: dostanou tam příležitost regionální skupiny, starší ročníky potěší kapely z našeho mládí (předloni jsem zde objevila kapelu Progres 2, kterou jsem - nechápu! - vůbec neznala), a mladí si taky na své přijdou. Koneckonců, mládí si festival vychovává už od plínek :-)

Publikum bývá stejně pestré jako nabídka: lidi jsou velmi různého věku i vizáže - skalní rockeři s dlouhými vlasy i vousy, lidé oblečení jen tak v civilu či jako květinové děti (nebo v tom vedru bezmála jen do kérek). Mnozí se účastní pravidelně, a tak každý rok vyhlížím neúnavnou baculatou tanečnici se skvělým rytmem,  starého rockera s bílými vlasy i vousy až po pás, "Indiána" s čelenkou, který vypadá jako Klekí-petra, a taky... nebo... a ještě... jojo, ti všichni tam zase byli! :-) Na fotky se můžete podívat zde, některé jsou fakt hodně povedené, a když budete pozorní, najdete tam i slu-nicko....

Nebudu psát o všech kapelách, to by bylo dlouhé... tak jen pár slov o těch, které mě nejvíc zaujaly.

Synkopy 61 jsou moje srdcovka. Strašně jsem se na ně těšila, a nezklamali mě, dědkové! :-) A když to rozparádili i při Mozartově Tureckém pochodu - který si o rockovou verzi přímo koleduje, takže není divu, že jich už pár vzniklo - nikdo by jim jejich věk nehádal. Škoda, že tu jejich verzi jsem nenašla, byla mnohem lepší...

Zazpívat "Když se snáší déšť" před plným amfiteátrem promoklých posluchačů vyžaduje buď velkou dávku odvahy nebo malou míru empatie :-) Vizuální projev Kamila Střihavky mě nebavil, ale zpívat umí a když protřepe tu svou blonďatou hřívu, kdo by mu trochu namachrovanosti neodpustil...?

Wohnoutí texty miluju, ach, jak oni dokážou češtinu dokonale (w)ohnout! Nadchla mě písnička o elektrické kytaře, stojí za poslech! Bude na nové desce, kterou se v dohledné době chystají vydat, tak neváhejte a pořiďte si :-)

Jejich půlnoční koncert festival uzavíral a byla to skvělá volba. Kluci byli velmi spontánní a mile všeobjímající. Zahráli k narozeninám klukovi podle transparentu, kterého si všimli v davu, a nenechali se rozhodit ani mladíkem z publika, který vyskočil na pódium. Matěj Homola nazval místní pódium "interaktivním", pustil ho k mikrofonu jak si přál a tak jsme mohli vyslechnout jeho naléhavé poselství: "Vážení, já vám chci říct, že vás všechny miluju! Takže - jestli je mezi váma někdo, kdo si myslí, že ho nikdo nemiluje, tak teď už nemusí bejt smutnej, protože já miluju i jeho! Miluju Vás prostě úplně všechny!"

Jak krásné, být milována neznámým mladíkem... :-)

Byla tam taky spousta stánků - hlavně teda s pivem (s festivalem je spojený Bystřické pivní salón) a s jídlem, ale kromě toho taky s gramofonovými deskami, o které byl překvapivě dost velký zájem. Tak jedna fotka pro zdejší milovníky těchto hudebních nosičů, o kterých v Létající Hospodě nedávno proběhla předlouhá, milá diskuse...

 

V neděli vpodvečer jsem se pro změnu vypravila na další koncert Hudebního léta u nás v kostele sv. Bartoloměje. Cestou mě chytila pořádná průtrž, zmokla jsem i pod deštníkem (Bohu díky za ten déšť!). Radost mi to nezkazilo, protože jsem se na dnešní koncert obzvlášť těšila. Odskočili si k nám  mladí houslisté, kteří se účastnili mezinárodních smyčcových kurzů v Litomyšli. Byli opravdu mladincí, tipuji 15-18 let, ale už působili velmi profesionálně, tak dokonale nástroj ovládali. Jedna holčina mezi nimi vynikala, i temperamentem - když hrála veselý úsek, celá zářila a občas šibalsky mrkla do obecenstva, a když přišla smutná část, vypadalo to, že se rozpláče. Jmenovala se Natálie Kulina - pamatujte si to jméno a tvář, ještě o ní uslyšíme! :-) Hrála tak, že si ji obecenstvo k mé radosti třikrát vytleskalo zpátky, a já - asi ještě rozdováděná ze včerejšího fesťáku - jsem jí dokonce zatleskala vestoje. (Vysloužila jsem si za to polohlasné nepomenutí od pána za mnou, že při potlesku jednotlivým interpretům se nevstává... ts, tss, no a! :-))

zdroj obrázku

Včera na fesťáku se mě zeptala manželova sestřenice: "Ty jsi tady stejně taky jenom kvůli manželovi, viď?" Odpověděla jsem jí, že ne, že mám tuhle hudbu fakt ráda. Zavrtěla hlavou: "Ty jsi divná."

Dneska, když jsem odcházela na koncert, se mě zeptal manžel: "Ty tam stejně jdeš jenom proto, aby na tebe nebyli v tom vašem spolku naštvaní, viď?" Odpověděla jsem mu, že ne, že mám tuhle hudbu fakt ráda (copak to neví??). Zavrtěl hlavou: "Ty jsi divná."

No, tak asi jsem.

Říká se, že když je hudba dobrá, dotýká se nebe. Ale když ty housle tak překrásně zpívaly, měla jsem pocit (asi proto, že jsem divná), že se dotklo nebe mě. Pro mě je totiž hudba jedním z důkazů Božího Stvoření, existence lidské duše. Není přece žádný evoluční důvod, proč by člověk měl skládat a interpretovat hudbu - nikdy ji nepotřeboval k přežití, je "jen" krásná. A přece jí od pradávna věnuje tolik námahy, času a energie! Existuje nějaká podobně "zbytečná" činnost i u jiných živočichů? Ne, já věřím, že Bůh vtiskl touhu po kráse spolu s touhou po pravdě a dobru člověku, jen a pouze člověku, do duše při stvoření.

Díky Tobě, Pane.

Zobrazeno 2713×

Komentáře

dromedar

Tak něco méně exotického: je ve výše uvedeném smyslu evoluční výhodou být alespoň trochu zručný kytarista, nebo dokonce být členem etablované hudební skupiny.

Zobrazit 18 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio