Navzdory stále urputnější viróze jsem se na poslední chvíli rozhodla, že vánoční cukroví přece jen napeču, protože by mi chyběl provoněný byt, kluci by byli zklamaní, že by na stole nenašli „babiččiny brambůrky“ a pubertální neteře se zase…

Středeční odpoledne jsou "moje". Hlídací. Někdy při hlídání trpím, protože Ondra je tak neuvěřitelně podobný Martinovi, že si ho s ním pletu... dokonce jsem mu už párkrát řekla “Martínku”, což mě pokaždé naprosto vyvedlo z míry. Ta dokonalá fyzická…

Blížil se advent a já jsem i ve svém momentálním stavu duchovního úpadku zvažovala, jestli se přece jen nevzmůžu na něco aspoň trochu mimořádného, čím bych jako správná katolička čekání na Kristův příchod umocnila. Že bych se po dlouhé době vrátila…

Na letošní Vánoce se moc těším. Mít u stromečku malé děti, to je pro mě velká radost, která téměř dokáže zahnat smutek, který mě ve vánočním čase většinou přepadá. Tak ráda jim vybírám dárky! A často vzpomínám na to, jak byli malí moji kluci -…

"Ondrášku, podívej, pejsek. Jak dělá pejsek?" - prohlížíme si gumovou knížku se zvířátkama."Baf baf," odpoví poslušně."A podívej, kočička! Jak zavoláš na kočičku?""Čičí...""A co je tohle?" ukazuju mu ovečku."Bééé..." Hmm, asi je načase přidat další…

"Umřel Vláďa," slyšela jsem mamčina slova mezi vzlyky, když jsem jí konečně zvedla telefon."Jakej Vláďa?" - to ne...!"Náš," potvrdil mi telefon nemilosrdně skutečnost, kterou jsem nechtěla slyšet.Vláďa byl můj bratranec a když jsme byli děti, trávil…

Home office, den nultý: Z vedení firmy přišel e-mail s doporučením, že kdo může vykonávat svoji práci z domova, ať ji tak vykonává. Já můžu. Odbyla jsem si tedy dvě dávno domluvené schůzky, sbalila počítač a projekty a odjela jsem pracovat domů.…

V sobotu po obědě jsme se s Patrikem vypravili do Chrudimi na výstavu vláčků. Obdivovala jsem trpělivost modelářů, s jakou vytvořili nejen mašinky s vagónkama, ale i krajinu kolem - včetně zahrádek se zeleninou menší než špendlíkové hlavičky,…

Pavouky považuji za nejodpornější stvoření a jedinou milost spatřuju v tom, že neumí lítat, takže před nimi můžu utéct. Bojím se jich odjakživa... a vždycky jsem se na sebe za ten naprosto iracionální strach zlobila. Já se totiž nebojím, že mi něco…

Poslední roky je moje prožívání Vánoc spojené s určitou temnotou víry – pochybnosti, smutek, pocity marnosti, nechuť modlit se, zpověď odkládaná na poslední chvíli... neumím se tomu ubránit. Uvěřila jsem před šesti lety. Když dneska vezmu do ruky…