O trojí transformaci

Navzdory stále urputnější viróze jsem se na poslední chvíli rozhodla, že vánoční cukroví přece jen napeču, protože by mi chyběl provoněný byt, kluci by byli zklamaní, že by na stole nenašli „babiččiny brambůrky“ a pubertální neteře se zase každoročně těší na moje perníčky, aby se jim mohly smát (loni u nich jasně zvítězila „psychedelická ovce“). No ale fakt mi nebylo dobře, a tak jsem se rozhodla, že počet druhů zredukuju jen na pár oblíbených. Vsadila jsem hlavně na odpalované věnečky, které chutnají všem a vždycky se povedou.

No, letos se nepovedly. V troubě sice krásně naskočily jako vždycky, ale když jsem je vyndala, kdovíproč dočista splaskly. Že by taky viróza? Musela jsem se smát, ten placatý výsledek nepřipomínal věnečky ani náhodou, spíš grilované oštiepky :-) Prvním hnutím bylo – vyhodím je! Ale protože za tím bylo už dost práce i surovin a na chuti se jejich nevzhlednost vůbec nepodepsala, jednoduše jsem je slepila po dvou krémem. Vznikly tak jakési lívanečky, a když jsem je pocukrovala… kdo by v nich hledal nepovedené věnečky? Jediný problém je, že jich je tím pádem jen polovic a hodně rychle ubývají.

Ať vidíte krásu i tam, kde není vidět na první pohled, ať dobro překoná ve Vašem životě každé trápení a drobné nástrahy každodenního života zvládáte vždy s úsměvem... 

Krásné Vánoce Vám přeje @slu-nicko.